Vzpomněl jsem si na své začátky v recruitmentu:
dávná minulost:
Kancelář, příjemný letní den, sedím u stolu, v elektronickém podpisu recruiter, kolegyně vedle do telefonu hlásí klientovi: „ano, o pozici vím, stále ji inzerujeme“.
Říkám si, „aha, takhle se to dělá“. Inzerce. To je ten správný kanál. „ok, jdu do toho“.
Páteční dopoledne u klienta, přebírám pozici, kterou se již dva měsíce bez úspěchu snaží obsadit. Protože se mi na nové vizitce sympaticky vyjímá název pozice „recruiter“, pozici bez dalších dotazů vesele přijímám a spouštím inzerci, velmi podobnou popisem, který mi poskytl klient.
Super! První, druhá, pátá, dvacátá reakce a já si potvrzuji, že vizitka nelhala a konečně mám možnost reálně pročítat životopisy kandidátů, zvát si je na pohovor a posílat profily klientovi, s některým se doufajíc „trefím“ do černého.
A tak se stalo. Několik desítek hodin strávených tím, že jsem zpovídal uchazeče o pracovní nabídku, kterou jsem vesele inzeroval podle zadání a popisu klienta.
Po měsíci mé práce mi klient napsal, že si pozici nakonec obsadili interně v rámci kariérního posunu jejich zaměstnance. Nevadí, hlavně že mám desítky kandidátů v databázi, zkusím se trefit někde jinde. Přesto mi v hlavě začaly klíčit pochybnosti, zda je to ta správná cesta.
nedávná minulost:
Kancelář, příjemný letní den, sedím u stolu, v elektronickém podpisu headhunter, velmi zkušený kolega vedle do telefonu hlásí klientovi: „ano, na pozici můžu pracovat, ale potřebuji mnoho dalších detailů, poté spustíme „search“. Kdy se můžeme potkat?“.
Říkám si, „aha, takhle se to dělá“. MÍT INFORMACE. To je ta správná cesta. „ok, jdu do toho“.
Každý den jen na pracovních portálech přibývá desítky, resp. stovky nových pozic. Pokud firma požádá o spolupráci externího partnera, zpravidla personální agenturu, očekává doporučení kandidátů podle představ a požadavků k určitému datu. Jestliže ale konzultant jen inzeruje a čeká, je to velmi neefektivní práce bez valné naděje na úspěch a zejména pak na to, že získá jedinečného uchazeče. Pouze tím rádoby „recruiter“ duplikuje zdroje i kanály klienta.
Dochází k tomu, že zájemce o pracovní nabídku reaguje na min. 2 inzeráty, netušíc, že se jedná o tu stejnou. Pokud tedy firma spolupracuje se 2 a více dodavateli, počet stejných inzerátů se přímo úměrně navyšuje a z pracovních portálů se stává nepřehledná a nebezpečná džungle, kde se každý snaží pasivně ulovit kořist, aniž by pomýšlel na důsledky svého počínání.
Potrvá zřejmě ještě pár let, než si česká společnost, tedy jak firmy, lidé i personální agentury uvědomí, že tak, jak mizí deštné pralesy, budou mizet i pracovní portály a klasické personální agentury.
Aby se tento proces jakéhosi prozření urychlil, je nezbytné, aby si všichni zainteresovaní položili například tyto otázky:
- pokud jsem externí dodavatel, personální agentura, partner, recruiter, talent sourcer, headhunter, tedy někdo, kdokoliv, kdo má za úkol za peníze pomáhat firmám rozšířit jejich zdroje v náborovém procesu, chci opravdu jít stejnou cestou, která je již vyšlapaná?
- pokud jsem houbař, půjdu ve stejný den tam, kde už přede mnou někdo byl?
- pokud jsem profesionál, copak nechci hledat nové cesty, zdroje, možnosti?
- pokud mám sebereflexi, chci si nechat platit za pasivní přístup?
Pokud bych se svými dlouholetými zkušenostmi a znalostmi náborových procesů vlastnil firmu, a potřeboval externí pomoc s náborem, tak bych:
- oslovil jen jednoho externího, avšak kvalitního a prověřeného dodavatele,
- se díval na to, kdo konkrétně se mnou bude spolupracovat, ne pouze na jméno firmy
- poskytoval bych maximální součinnost a informace
- chtěl mít radost z úspěchu a spolupráce
Pokud bych byl kandidát, tak bych:
- chtěl ideálně jen jednoho svého recruitera, který se mnou bude dlouhodobě spolupracovat, ať už aktivně hledám nebo jen chci vědět o zajímavých příležitostech
- si přál, aby velmi přesně znal moje představy a očekávání
- rád spolupracoval s někým, kdo je otevřený, zkušený, příjemný, flexibilní i diskrétní
- chtěl mít radost ze vzájemné komunikace i spolupráce
Zpět na začátek blogu, zpět k myšlence.
Na vizitce už nemám napsanou pozici. Nemusím.
Neschovávám se za jméno velké firmy. Nepotřebuji.
Jsem recruiter i headhunter.
Jsem headhunter tělem i duší a posledních 10 let se věnuji primárně technickým a manažerským pozicím na všech úrovních pro výrobní, strojírenské i vývojové společnosti napříč regiony střední a východní Evropy.
