V úterý (15.9.) Ministerstvo financí aktualizovalo předpověď vývoje ekonomiky pro rok 2020 a 2021. Z ní se dají vyčíst základní fakta, která asi nikoho nepřekvapí:
- Letos se propadne ekonomika o 6,6 % a příští rok vzroste o 3,9 %
- Na předkrizovou úroveň se ekonomika vrátí až v roce 2023
Ten samý den jsem se zúčastnil setkání Klubu zaměstnavatelů Vysočiny a Jihočeského kraje. Většina zúčastněných firem (a to včetně výrobních) hlásí, že se aktuálně vracejí na cca 80-90 % objemu výroby z předcovidových měsíců. Z toho, jak si povídám s firmami ve zbytku republiky, jde vidět vzrůstající trend a náznaky, že během třetího kvartálu, jak někteří optimisté na jaře čekali, se ekonomika vrátí k růstu. Je jasné, že zastavení ekonomiky a s ním související i velký propad z jarních měsíců už optimističtější konec roku nedožene, ale snad to už vypadá, že jsme z nejhoršího venku.
Osobně se domnívám, že na předkrizovou úroveň se česká ekonomika dostane už během roku 2022, ale přiznávám, že nejsem ekonom a tudíž se jedná spíše o odhad optimisty pohybující se pravidelně mezi firmami v ČR. Uvědomuji si, že ekonomiku může i příští rok dusit COVID-19 případně Brexit, který stále nepřináší očekávanou dohodu.
Kde se ale ministerstvo netrefuje, je míra nezaměstnanosti. Ještě na jaře jsme se z odhadů dozvídali, že nezaměstnanost začne růst a v září se bude pohybovat kolem 6-8 %. Z posledních měsíců můžeme vyčíst, že od března do současnosti se nezaměstnanost posunula o 0,8 % tedy na 3,8 %, ale stále velmi výrazně zaostává za očekáváním z jarních měsíců.
Všichni si uvědomujeme, že je tomu tak hlavně díky programu Antivirus, ve kterém stát přispívá firmám na mzdy. Tento program měl původně trvat jen do konce srpna, ale vláda schválila jeho prodloužení do října 2020. Nyní se finalizuje kurzarbeit, který by měl Antivirus nahradit. Jedná se o zkrácení pracovní doby při nedostatku práce. Zaměstnavatel platí mzdu za odpracovanou dobu. Stát pak pracovníkům výdělek dorovnává za zbývající čas. Zaměstnavatel se také zavazuje, že nebude propouštět.
Jinými slovy se takto stát snaží zabránit nárůstu nezaměstnanosti, jelikož by pro něj byla výrazně dražší. Ministerstvo financí také včera aktualizovalo, že i nadále počítá s nárůstem nezaměstnanosti v následujících měsících, ale ve výrazně mírnějším tempu, než na jaře odhadovalo. Je tedy pravděpodobné, že se nezaměstnanost nepřehoupne ani přes 5 %.
Zde ale nastává okamžik ptát se, jaká je zdravá míra nezaměstnanosti, když stát tolik usiluje o to, aby nám nenarůstala.
Poslední roky byly pro většinu firem velmi náročné hlavně kvůli obtížnosti shánění nových zaměstnanců. Vzhledem k nejnižší nezaměstnanosti v EU nebylo prostě odkud brát a mnoha firmám omezoval tento fakt jejich růstové plány. Od konce tohoto roku a roku 2021 firmy očekávaly, že se trh trochu zklidní a bude konečně dostatek lidí. Nyní ale vidíme, že trh se začíná oživovat, firmám narůstá objem zakázek a potřebují znovu nabírat, ale stále není odkud brát. A aktualizovaný vývoj nezaměstnanosti moc optimismu nepřináší.
Nebylo by tedy lepší přestat trh uměle dotovat dotačními programy a nechat ho se pročistit? Až skončí umělé udržování zaměstnanosti, firmy budou stejně propouštět. Neodsouváme tedy jen „problém“ na jindy? Nebylo by lepší nechat lidi přesunout se do zdravějších firem?
Jsem přesvědčený, že firmy by s narůstající poptávkou nové nezaměstnané velmi rychle zapojily zpět do pracovního procesu a nezaměstnanost, kterou chce vláda držet nízko, by stejně výrazně nevyskočila.
Dlouho se diskutuje o tom, že struktura ekonomiky potřebuje změnu a potřebujeme přitáhnout nové firmy, které přinesou sofistikovanější typy výroby, větší přidanou hodnotu a které zde budou vyrábět větší část svého produktu. Noví investoři se do ČR v posledních letech nehnali i kvůli tomu, že by zde prostě nenašli dostatek lidí nebo i pro to, že viděli, jak bláznivě se roztočila spirála meziročních nárůstů mezd.
Není toto ten okamžik, kdy jsme je mohli začít lákat na dostupnější pracovní sílu? Není nyní ten správný okamžik nechat nezaměstnanost zase trochu vyrůst? Není toto ten krok, který by v dlouhodobém horizontu byl lepší?
Jsem člověk s pokorou k ostatním lidem. Vážím si všech, kteří jsou výjimeční a přitom nedávají svoji výjimečnost na odiv. Snažím se být pro své okolí člověkem, který budí přirozenou důvěru a který umožňuje lidem kolem sebe dosahovat svých snů a cílů. Když jsem v roce 2004 přišel do recruitmentu, začala dlouhá cesta pokory, učení se a velkých výzev.